budit se
[buďɪt se]
(3. j., 3. mn. budí se, rozk. buď se, čin. budil se, podst. jm. buzení (se))
sloveso nedokonavé
(kdo se budí kdy; z něj. příčiny; z čeho; ~)
přecházet ze spánku do stavu plného vědomí syn. probouzet se 1:
budit se ze spaní
budit se strachem / bolestí
budit se odpočatý / nevyspalý
Budí se kvůli kašli.
Pravidelně se budím kolem šesté.
Syn má v noci strašné sny a budí se s pláčem.
podst. jm. Poruchy spánku a časté noční buzení mohou být vyvolány stresem.
► budívat se
[buďiːvat se]
(3. j. -vá se, čin. -val se)
sloveso nedokonavé
opakovací
Už léta se budívám před pátou.
Často se budívá s bolestí hlavy.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[buďɪt se]
(3. j., 3. mn. budí se, rozk. buď se, čin. budil se, podst. jm. buzení (se))
sloveso nedokonavé
(kdo se budí kdy; z něj. příčiny; z čeho; ~)
přecházet ze spánku do stavu plného vědomí syn. probouzet se 1:
budit se ze spaní
budit se strachem / bolestí
budit se odpočatý / nevyspalý
Budí se kvůli kašli.
Pravidelně se budím kolem šesté.
Syn má v noci strašné sny a budí se s pláčem.
podst. jm. Poruchy spánku a časté noční buzení mohou být vyvolány stresem.
► budívat se
[buďiːvat se]
(3. j. -vá se, čin. -val se)
sloveso nedokonavé
opakovací
Už léta se budívám před pátou.
Často se budívá s bolestí hlavy.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)